Červenec 2007

Orwellovi ...

26. července 2007 v 22:03 | Ji-Hei |  Fotografie mraků

15.Orw.

24. července 2007 v 23:28 | orwell |  Fotografie mraků

14.Orw.

24. července 2007 v 23:27 | orwell |  Fotografie mraků

13.Orw.

24. července 2007 v 23:27 | orwell |  Fotografie mraků

12.Orw.

24. července 2007 v 23:26 | orwell |  Fotografie mraků

11.Orw.

24. července 2007 v 23:26 | orwell |  Fotografie mraků

10.Orw.

24. července 2007 v 23:25 | orwell |  Fotografie mraků

9.Orw

24. července 2007 v 23:24 | orwell |  Fotografie mraků

8.Orw.

24. července 2007 v 23:24 | orwell |  Fotografie mraků

7.Orw.

24. července 2007 v 23:23 | orwell |  Fotografie mraků

6.Orw.

24. července 2007 v 23:23 | orwell |  Fotografie mraků

5.Orw.

24. července 2007 v 23:22 | orwell |  Fotografie mraků

4.Orw.

24. července 2007 v 22:55 | orwell |  Fotografie mraků

3.Orw.

24. července 2007 v 22:47 | orwell |  Fotografie mraků

2.Orw.

24. července 2007 v 22:46 | orwell |  Fotografie mraků

1.Orw.

24. července 2007 v 22:44 | orwell |  Fotografie mraků

Obrázky z...

16. července 2007 v 2:06 | orwell |  Poezie
…z Pekingu
Komu se vyhneš - Komu vlezeš do rány -
Čímpak tam žijí? O čem asi sní?
Mrtví jsou sklizeni a popelnice vybrány.
Začínám tušit, jaké mají sny.
Utonout v krvi. Pokud možno ve vlastní.
…z Moskvy
Obrovský prostor. Prostor bez hranic -
Přesto jako bys pořád do zdí narážel.
Provlává prapor širou duši Širé nic
Krvavá ústa hladových souložnic
Nic k jídlu u sebe nemám. Bohužel.
…z Prahy
Macecho s věžemi stavěnými od země do podzemí
S pamětí zalitou voskem z vypálených svící
Tam někde v Blaníku se rozkládají mrtví Boží bojovníci
Tví nejmenší budou tak dlouho žvanit žvanit žvanit dokud neoněmí
Ty zkamenělá tlamo hladu. Ty děvko milující.
…z Benátek
Tak mi to něco matně připomíná.
Něco, co bylo před lety.
Gondoliér zpívá, pod hladinou se kapr vzpíná
Z hladiny na břeh cáká špína.
Gondoliér zpívá. Já po něm házím předměty.
…z Paříže
Paříži sladká, růže zlámaná!
Železná zrůda nebi vypráví
podivné verše. Mrcha prolhaná!
Megalománie lidská, Boží zábrana
Drtí mi oči,j átra, pohlaví.
…ze Španělska
Písek je žlutý, bílá stavení.
To je mé místo. Drž se při mě, Bože.
Spálená tráva. Lidé spálení.
Dobytek Corrida Horké kamení
Výkřiky! Hádka! Obnažené nože.
…z Londýna
Královská cesta jako z obrázku.
Jsem dole nahoře. A nahoře jsem dole.
To je ten pravý prostor. Kůže opasků
Dost místa pro šílence Místa pro lásku
Tak málo místa pro mě. Jdi mi z cesty, vole.
…z Vídně
Reklamy řvoucí, tiché ulice -
Písmenka poskládaná do parte.
Futura nápor. Nápor tradice.
Podléhám jeho zvláštní mystice -
Proč zrovna tohle město, Mozarte?

xxx (Williamu Blakeovi)

16. července 2007 v 1:56 | orwell |  Poezie
Tam na soumraku eonů
Až chrámy Času Věčnost zboří
Dítě se ženě narodí
O němž legendy nehovoří
Bude to žena drsná, hrubá
Tak jako celá její zem
A po dvanácte měsíců
Plod bude nosit pod srdcem
Až nachýlí se její čas
A bolest vstoupí do očí
Vydá se žena na cestu
A do hor sama vykročí
Vede ta strastiplná cesta
Až k ledovému prameni.
Tam slehne žena obtěžkaná
Na pláni plné kamení
A sotva zazní mezi štíty
Bolestiplný její křik
Tma vyvalí se ze propastí
A meč jí vrazí pod jazyk
Je bílá čepel toho meče
Jak z proťatého hrdla ční
A druhý úder toho ostří
Přesekne šňůru pupeční
Pak tma se vrátí do propastí
Meč naposledy zahoří
A pak je vražen do pukliny
Až ke kořenům pohoří
A potom naráz otřesou se
A zahřmí hory prokleté
A přivolají medvědici
By ujala se dítěte.
Léta se bude medvědice
Starat o dítě člověka
A každý večer přimíchá mu
Třetinu krve do mléka
Bude ho učit lovit zvěř
A vyhýbat se nebezpečí
A potom horská ozvěna
Naučí chlapce lidské řeči
( nedokončeno )

Hladina nebe

16. července 2007 v 1:52 | orwell |  Poezie
Rogallo netopýřích křídel
Kreslí po nebi číselník zvěrokruhu
A rozepsané romány
A souhvězdí a duhu
Mám něco v hrsti
Ještě nevím co
Ještě chvíli se nechci podívat
Snad hroudu rodné prsti
Snad tebe nebo rým
Návod, jak klidně usínat
Nápěv, co někde zachytím
V tramvaji nebo na ulici
Kámen, co z praku vystřelí
Do okna kluci uličníci
Motýla, opilého květy
Noty, co Bacha viděly
A zšedivěly léty.

iks4

16. července 2007 v 1:50 | orwell |  Poezie
Nikdy jsem nebyl dál než "tady"
A nevystudoval jsem Sorbonnu.
Tak každé dílko v hlavě vzniklé
Zpočátku zdá se bizarní
Dokud se prostě neztvární.
Mám srdce zalité do zvonu .
Sám něžně šplhám po stulíku
Než se mu stulím v náručí
A když mě cesta neunaví
Vyšplhám ještě do Ostravy
Zamávat Petru Bezruči
Štolou se potácí, šermuje perem,
Zpovzdálí sledován markýzem Gerem
Popíše sešit, spálí a načne nový:
"Vyhřezlá střeva Maryčky Magdonovy"
a potom po vzoru nešťastnice
usíná v náruči Ostravice