xxx (Williamu Blakeovi)

16. července 2007 v 1:56 | orwell |  Poezie
Tam na soumraku eonů
Až chrámy Času Věčnost zboří
Dítě se ženě narodí
O němž legendy nehovoří
Bude to žena drsná, hrubá
Tak jako celá její zem
A po dvanácte měsíců
Plod bude nosit pod srdcem
Až nachýlí se její čas
A bolest vstoupí do očí
Vydá se žena na cestu
A do hor sama vykročí
Vede ta strastiplná cesta
Až k ledovému prameni.
Tam slehne žena obtěžkaná
Na pláni plné kamení
A sotva zazní mezi štíty
Bolestiplný její křik
Tma vyvalí se ze propastí
A meč jí vrazí pod jazyk
Je bílá čepel toho meče
Jak z proťatého hrdla ční
A druhý úder toho ostří
Přesekne šňůru pupeční
Pak tma se vrátí do propastí
Meč naposledy zahoří
A pak je vražen do pukliny
Až ke kořenům pohoří
A potom naráz otřesou se
A zahřmí hory prokleté
A přivolají medvědici
By ujala se dítěte.
Léta se bude medvědice
Starat o dítě člověka
A každý večer přimíchá mu
Třetinu krve do mléka
Bude ho učit lovit zvěř
A vyhýbat se nebezpečí
A potom horská ozvěna
Naučí chlapce lidské řeči
( nedokončeno )
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama