Poezie

Kde by?

5. listopadu 2011 v 21:34 | von Rammstein
Kde by?

Kdybych chtěl dožít jinde-kde by?
V mém věku sotva uvítaj´mě
kdekoliv s otevřenou náručí.
V náručí stejně jako v jámě

skrytí jsou vždycky cizopasi.
Co zprasit může se, se zprasí,
jak Murphy přesně definoval.
Kam bych se uchýlil? Kam schoval?

Jistěže mám své favority.
Bohužel leží v Evropě
či na ní závisí. Ech-tragedie,
jak eurosoudruh, mocí zpitý
jak Jirka Křovi po ropě
dupe mi, hajzl, do ulity.

Soudruzi tupí, hnusní, křiví
život mi v München obrací
a žaludek. To bude zlostí.
Já radši večer štípu dříví,
ač unavený po práci
a srovnávám si souvislosti.

Soudruzi slizcí, houbovití,
co věčně žvaní o míru..
Fakt je to k zblití. Je to k zblití.
Fuck. Nabrousil jsem sekyru.

Obrázky z...

16. července 2007 v 2:06 | orwell
…z Pekingu
Komu se vyhneš - Komu vlezeš do rány -
Čímpak tam žijí? O čem asi sní?
Mrtví jsou sklizeni a popelnice vybrány.
Začínám tušit, jaké mají sny.
Utonout v krvi. Pokud možno ve vlastní.
…z Moskvy
Obrovský prostor. Prostor bez hranic -
Přesto jako bys pořád do zdí narážel.
Provlává prapor širou duši Širé nic
Krvavá ústa hladových souložnic
Nic k jídlu u sebe nemám. Bohužel.
…z Prahy
Macecho s věžemi stavěnými od země do podzemí
S pamětí zalitou voskem z vypálených svící
Tam někde v Blaníku se rozkládají mrtví Boží bojovníci
Tví nejmenší budou tak dlouho žvanit žvanit žvanit dokud neoněmí
Ty zkamenělá tlamo hladu. Ty děvko milující.
…z Benátek
Tak mi to něco matně připomíná.
Něco, co bylo před lety.
Gondoliér zpívá, pod hladinou se kapr vzpíná
Z hladiny na břeh cáká špína.
Gondoliér zpívá. Já po něm házím předměty.
…z Paříže
Paříži sladká, růže zlámaná!
Železná zrůda nebi vypráví
podivné verše. Mrcha prolhaná!
Megalománie lidská, Boží zábrana
Drtí mi oči,j átra, pohlaví.
…ze Španělska
Písek je žlutý, bílá stavení.
To je mé místo. Drž se při mě, Bože.
Spálená tráva. Lidé spálení.
Dobytek Corrida Horké kamení
Výkřiky! Hádka! Obnažené nože.
…z Londýna
Královská cesta jako z obrázku.
Jsem dole nahoře. A nahoře jsem dole.
To je ten pravý prostor. Kůže opasků
Dost místa pro šílence Místa pro lásku
Tak málo místa pro mě. Jdi mi z cesty, vole.
…z Vídně
Reklamy řvoucí, tiché ulice -
Písmenka poskládaná do parte.
Futura nápor. Nápor tradice.
Podléhám jeho zvláštní mystice -
Proč zrovna tohle město, Mozarte?

xxx (Williamu Blakeovi)

16. července 2007 v 1:56 | orwell
Tam na soumraku eonů
Až chrámy Času Věčnost zboří
Dítě se ženě narodí
O němž legendy nehovoří
Bude to žena drsná, hrubá
Tak jako celá její zem
A po dvanácte měsíců
Plod bude nosit pod srdcem
Až nachýlí se její čas
A bolest vstoupí do očí
Vydá se žena na cestu
A do hor sama vykročí
Vede ta strastiplná cesta
Až k ledovému prameni.
Tam slehne žena obtěžkaná
Na pláni plné kamení
A sotva zazní mezi štíty
Bolestiplný její křik
Tma vyvalí se ze propastí
A meč jí vrazí pod jazyk
Je bílá čepel toho meče
Jak z proťatého hrdla ční
A druhý úder toho ostří
Přesekne šňůru pupeční
Pak tma se vrátí do propastí
Meč naposledy zahoří
A pak je vražen do pukliny
Až ke kořenům pohoří
A potom naráz otřesou se
A zahřmí hory prokleté
A přivolají medvědici
By ujala se dítěte.
Léta se bude medvědice
Starat o dítě člověka
A každý večer přimíchá mu
Třetinu krve do mléka
Bude ho učit lovit zvěř
A vyhýbat se nebezpečí
A potom horská ozvěna
Naučí chlapce lidské řeči
( nedokončeno )

Hladina nebe

16. července 2007 v 1:52 | orwell
Rogallo netopýřích křídel
Kreslí po nebi číselník zvěrokruhu
A rozepsané romány
A souhvězdí a duhu
Mám něco v hrsti
Ještě nevím co
Ještě chvíli se nechci podívat
Snad hroudu rodné prsti
Snad tebe nebo rým
Návod, jak klidně usínat
Nápěv, co někde zachytím
V tramvaji nebo na ulici
Kámen, co z praku vystřelí
Do okna kluci uličníci
Motýla, opilého květy
Noty, co Bacha viděly
A zšedivěly léty.

iks4

16. července 2007 v 1:50 | orwell
Nikdy jsem nebyl dál než "tady"
A nevystudoval jsem Sorbonnu.
Tak každé dílko v hlavě vzniklé
Zpočátku zdá se bizarní
Dokud se prostě neztvární.
Mám srdce zalité do zvonu .
Sám něžně šplhám po stulíku
Než se mu stulím v náručí
A když mě cesta neunaví
Vyšplhám ještě do Ostravy
Zamávat Petru Bezruči
Štolou se potácí, šermuje perem,
Zpovzdálí sledován markýzem Gerem
Popíše sešit, spálí a načne nový:
"Vyhřezlá střeva Maryčky Magdonovy"
a potom po vzoru nešťastnice
usíná v náruči Ostravice

Dezertéři života

16. července 2007 v 1:48 | orwell
Všichni skrze mne procházejí
Nevěrní milenci života
Z chuchvalců mlhy vykroužené rty
Oči naplněné kovovými světlicemi
Jak stojí na mrazu
S rukama založenýma za zády
Jak kradou čepelemi kousky slunce
Když roztínají uzly svých rakovin
Jak prahnou po samotě
Aby vychutnali svůj volný pád
Podobni barevnému listu
Jak vzývají slunce rozevřenýma očima
Aby je polaskalo po kůži a po duhovce
Barevnými světýlky
Všichni skrze mne procházejí
Dezertéři života
Každého se dotknu
A na rakve jim udělám
Ta nejlehčí a nejkrásnější víka

iks3

16. července 2007 v 1:47 | orwell
Cizí ruce buší do oken
Jako by chtěly rozbít všechny ty světy
Jako by jim to bylo pořád ještě málo
Jako by se chtěly roztříštit na vlákna
Zapomeňte na to,co vám říkali před hodinou
Protože už to tehdy neplatilo
Běžte na náměstí a rozhoupejte páku rezavé pumpy
Nahoru Dolů Nahoru
Zadržte květiny,ještě než odlétnou
tak nízko nad zemí
Že je prostě nechytíte
Nepište nic o životě
Běžte a oběste se na páce rezavé pumpy
Rozhoupejte ji nahoru Nahoru Nahoru
Vytočte volací číslo Kalifornie
A až to tam nezvednou
Šeptejte dvojhlasně do sluchátka :

iks2

16. července 2007 v 1:34 | orwell
Za okny už je tma a ve tmě ještě šero.
Ležím a nemůžu se postavit.
Pro tenhle případ mívám u postele
Sklenici s vodou, popelník, teploměr a pero.
Ráno se dívám, kdo to po mě stele.
Nemůžu si nic vybavit
Prostě ji nepoznávám, to se stává.
Divím se, proč je dvourozměrná.
Na výšku postavená, levopravá
Svázané vlasy jiným vlasem
Oči jí svítí jako herna.
Jak pes se honí za ocasem
Kurvička malá, nedrahá
Když vzteky dupne do podlahy
Oplatí jí to podlaha
Má od podlahy podlitinu
Já asi taky nejsem drahý
Dutý jak láhev od vína
Mám na ni vztek a mám z ní psinu
To je má lehká těžká hodina.
Jsem poločlověk ,otrok svého práva
Já nechci umřít, jak se běžně stává
Chci prostě zvadnout jako květina.

iks1

16. července 2007 v 1:30 | orwell
Tobě Marie Tobě
Pohlédnout do podpaždí Smím?
Oči Ty oči Marie má
Světlo nalámané do krůpějí
Mohu?
Tisknu se k pádu
Tobě Marie Tobě
Otázku dovol
Musím už umřít? Musím?

iks

16. července 2007 v 1:29 | orwell
Tma doléhá na Marii.
Zla planoucích očí po úbočí kanou
Rozdrobí deště na písek balvany těžké
Rozdrobí deště trámy v očích do třísek
Je těžko Marii.
My jdeme branou, branou, branou.
Šplháme na kříže a výš a výš až k nebi
A sjíždíme dolů, dolů sjíždíme
Dole se na nás šklebí
Znak vepsaný v pentagramu
Slunce je pod námi a žhne a žhne
Co když se hora nepohne?Co budem dělat pak?
Je smutno Marii.
Viděla Boha umírat.
My jdeme branou. Žádné pak.

xx

16. července 2007 v 1:26 | orwell
Chlebem a solí
Vítáme tě oddaně
Z výšky tě vidím
Matko Země
Prosbičku malou
Zavolám z výšky na lidi
Sundejte mě
Hrozně to bolí
Za víčka viset na laně

x

16. července 2007 v 1:25 | orwell
Natáhne ruku
Dá ruku Na
Táhne bez myšlenky
Cítí
Peníze níže položené
Podlaha je pro
Šlapaná z obou stran
Zvedá hlas a ruku
Hlas Sytost toho hlasu
Na dlani zalechtá
Dlaň cítí
Bytosti níže položené
Že ne? Že je neuhodí?
Hodí zlaťák pod nohy
Byt Osten v podlaze
Překvapí dlaň
Bolestivá cena
Ruka stáhne dlaň.
Daň je zaplacená.

xxxxx

16. července 2007 v 1:23 | orwell
Co je to, Bože, za zvyk
Ptát se Ptát
Ptát se na cokoli Dozvědět se cokoli
Otázky mrazí Otázky planou
Otázky letí Otázky letí Letí sokoli
Sokoli okřídlení Otázky bezuzdé
Z řetězu utržené Žhavé bít
Po uších Po uších Po rozumu
Jako by nešlo tiše vědět
Jako by nešlo tiše vytušit

Bastardi

16. července 2007 v 1:22 | orwell
Co o nich víme,
Čím se nás vůbec dotýkají?
Všichni se stydí, že je znají
A proto o nich nemluvíme.
A když už přeci, tedy s odporem.
My přece vždycky dbáme na morálku
A tak jim tedy vyhlásíme válku
Pod naším bezúhonným praporem.
Přisaď si. Každý po nich střelí. Jenom si ulev.
Jak říká stuha na věnci:
ZDE LEŽÍ - ANIŽ BY SNAD CHTĚLI - PARCHANTI KUREV.
TIŠÍ A NĚŽNÍ KOJENCI.

Apokalypsa lll.

16. července 2007 v 1:19 | orwell
Když ráno vstal
Tráva se tiše narovnala
O právě vyšlé slunce
Připálil si cigaretu
Pojedl atmosféru
A pak ji zapil řekou
Otřel si ústa
Do nejmodřejší oblohy
Pro dnešek v plánu měl
Dva kroky přes oceán
A jeden přes hory
Tak sáhl po měsíci
Aby si posvítil
Pro oči - pohlednice
Dřevěných zálivů
A mosty yperitu
Připravil si k obědu
Obyvatelstvo kontinentu
Na rožni poledníku
Opékal ho nad napalmem
Když se nasytil
Natáhl ruku po vypínači
Zamáčkl měsíc
A udělal noc

xxxx

16. července 2007 v 1:16 | orwell
Někdy je tma trochu modrá .
To potom rarášci vzpomínek
Jemnými růžky trkají zevnitř na víčka
A balí rozum do plínek
V té chvíli jemně září sen
Schovaný v unavených vlasech
Těch nejhodnějších maminek
A vypráví ho už nejmíň třísetletá
Pohádková babička

Tahouni

16. července 2007 v 1:06 | orwell
Teď máme platit za to, že tu káru táhnout smíme
A majitel nám bičem připomíná zaplacení
A pak se za odměnu nad propastí nakloníme
A pokrčíme rameny. Nás se to netýká.
Pro nás ta propast není.
A to jsme na omylu. Už párkrát se to stalo
Že někdo jako zakopl a z očí se nám ztratil
Někdy i křičel, a to se pak chvíli rozléhalo.
Pak vznikly fámy. Zaplatil za to,
že včas nezaplatil.
Ta kára skřípá a hnusně páchne hnojem.
Na nic se neptej.To je jak strkat hlavu do oprátky.
Jen občas máme zvláštní dojem
Že náklad couvá. Že nás ta kára vlastně
táhne zpátky.
Pustit tu káru! Nad hlavy zvedneme ji
S plnýma rukama se nad propastí nahnem
Naposled zaberem, mocně a nejkrásněji…..
Nad námi práská bič. My zaberem a táhnem.

Mlhy

16. července 2007 v 1:01 | orwell
Jdeme mlhou .
Dlouho .
Nic nevidíme .
Jen dveře .
Bílé dveře, dveře bílé .
Dveře bílé, do tmy otevřené .
Za dveřmi bílými jiné mlhy .Cizí .
Bílé mlhy, studenější .
Jdeme mlhou .
Dlouho .
Cíl nevidíme .
Jdeme mlhou .
To ještě neznamená dveře .
Bílé mlhy, studenější .
Bílé dveře, dveře bílé, nevidíme .
Jdeme dlouho .
Mlhy bílé .
Mlhy do tmy otevřené .

Motto

16. července 2007 v 0:59 | orwell
Já ne a ty už taky ne
Přihlížíme zkáze

xxx vítr

16. července 2007 v 0:56 | orwell
Vítr hnal listí po blatech .
Na mrazem ojíněném poli
Ochotní zabít kohokoli
Leželi muži v kabátech .
Déšť salutoval nepříteli
A jitřil skvrny na šatech .
Slunce se usmívalo hezky .
U země ale občas vnik´
Mráz za nehty i pod zimník .
Zábly je zbraně duše přezky
A zpředu občas zazněl křik
té světloplaché soldatesky .
A Boží blok byl plný skic
a zakreslených situací
S poznámkou v rohu : rosný bod, mráz,
kroupy nebo hic
a ze stěn cely stékal pot
Kristových milostnic
 
 

Reklama